Lednicko-valtický areál

Lednicko-valtický areál je krajinný celek o rozloze 283,09 km2 v okrese Břeclav. V prosinci 1996 byl zapsán do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Tato oblast na pomezí Moravy a Dolního Rakouska byla v průběhu 18. a 19. století knížecím rodem Lichtenštejnů zformována do podoby přírodního parku. Kromě obcí Valtice, Lednice (spojeny Bezručovou alejí z roku 1715) a Hlohovec jsou významnými krajinotvornými celky i uměle vysázený Boří les a Lednické rybníky.

Od roku 2003 je Lednice a její okolí součástí biosférické rezervace Dolní Morava.

Mezi nejvýznamnější místa v lokalitě Lednicko-Valtického areálu patří níže uvedená místa:

Zámecký park lednice

Původně vodní gotická tvrz byla v 16. století přestavěna na renesanční zámek, který byl ve druhé polovině 17. století za vlády Karla Eusebia podle plánů Jana Bernarda Fischera z Erlachu barokizován. Z tohoto období se dodnes dochovalo pouze křídlo s jízdárnou z let 1666 - 1699. Po několika drobnějších úpravách bylo v letech 1846 - 1858 přikročeno k rozsáhlé přestavbě zámeckého komplexu v historizujícím novogotickém slohu podle architektonického návrhu lichtenštejnského architekte jiřího Wingelmüllera. Zámek, patřící k nejnavštěvovanějším zámeckým objektům v České republice, je vrcholným dílem anglické novogotiky v našich zemích.

Minaret

Byl vystavěn za vlády Aloise Josefa I. z Lichtenštejna v letech 1797 - 1802 podle návrhu architekta Josefa Hardmutha. Jeho výstavba byla provázána velkými problémy zejména při založení stavby v bažinatém terénu. Proto muselo být podloží zpevněno 500 dubovými piloty, na kterých byla teprve stavba založena. Výška minaretu je 59,39 m a na vrchní ochoz, z něhož je vidět do širokého okolí zámku na rozsáhlé lužní lesy podél řeky Dyje, vedou 302 schody.

Janův hrad

Podle návrhu Josefa Hardmutha byla v letech 1807 - 1810 postavena jednopatrová zřícenina hradu se čtyřmi nárožními pobořenými věžicemi, pojmenovaná po knížeti Janu I. Janohrad. Romantická napodobenina středověkého hradu měla v přízemí psince a stáje pro koně používané při knížecích lovech. Dnes ukrývá zajímavou ornitologickou a loveckou expozici a je oblíbeným cílem pěších návštěvníků i turistů na kolech.

Tři Grácie

V letech 1824 - 1825 vystavěl Josef Poppelack podle projektu ředitele Josefa France Engera nedaleko jižního břehu Mlýnského rybníka klasicistní salet zvaný podle centrálního motivu sousoší od Martina Fischera Tři Grácie. Do nik vnitřního oblouku terasy byly umístěny sochy věd a múz ze zrušeného Chrámu múz od Josefa Kliebera. Chrám vytvořil pohledovou protiváhu Rybničnímu zámečku, umístěnému na protějším břehu rybníka.

Svatý Hubert

Uprostřed lesa mezi Valticemi a Charvátskou Novou Vsí stojí na trojhranném půdorysu do tří stran otevřená stavba, v jejímž středu je vztyčena postava svatého Huberta se psem u nohou. Hubertova kaple je nejmladším dílem romantismu v Lednicko - valtickém areálu. Byla postavena v roce 1855 Janem Heidrichem podle plánů Jiřího Wingelmüllera.

Zámeček Belveder

Autorem empírové stavby, která vznikla v letech 1802 -1806, je Josef Hardtmuth. Belveder měl být letohrádkem reprezentativního charakteru a výletním místem s vyhlídkou do krajiny pro rodinu a hosty knížete Jana I. Josefa. Současně však měl i hospodářský charakter. V jeho dvoře bývali ve voliérách chováni bažanti a okrasní pávi.
Reistna

Kolonáda, zvaná též jménem kopce Reistna, byla postavena valtickým stavitelem Josefem Poppelackem podle vzoru schönbrunnské kolonády v letech 1810 - 1817. Je z ní nádherný panoramatický pohled od Mikulova přes siluetu nedaleké Pálavy na Lužní lesy u Lednice až k Moravskému poli v Rakousku. Postavil ji Jan I. na památku svého otce Františka Josefa I. a svých bratrů Aloise Josefa a Filipa a jako oslavu rodových ctností, o čemž svědčí nápisy na atice "Syn otci, bratr bratrům" a "Nezapomenutelným předkům jediný zůstávající syn". V době kdy se kolonáda ocitla v hraničním pásmu, byla na její horní části postavena hlídka pohraniční a celá stavba byla veřejnosti nepřístupná. Teprve změna společenských poměrů v roce 1989 umožnila její zpřístupnění a opravu silně zdevastované památky.

Lovecký zámeček

Profánní architekturu klasicistního období reprezentuje jednopatrový lovecký zámeček stojící při cestě z Lednice k Janohradu a do Kančí obory. Vznikl v letech 1805-1806 podle návrhu J.Hardmutha. Stavba sloužila jako hájovna a z terasy umožňovala panstvu sledovat parforsní hony (štvanice) konané na louce před hájovnou.

Rybniční zámeček

Na hraně svahu po pravé straně Bezručovy aleje ve směru od Valtic nad Prostředním rybníkem stojí nad loukou Rybniční zámeček, klasicistní stavba postavená v letech 1814 - 1816 J.Kornhäuselem. Ve dvacátých letech 20. století zde byla otevřena výzkumná biologická stanice, která byla v provozu do sedmdesátých let.

Apolóvův chrám

V letech 1817-1819 postavil J.Kornhäusel na vrcholu písčité duny nad Mlýnským rybníkem empírový Apollónův chrám. Na centrálním reliéfu pod kopulí je zobrazen původ antických Múz doprovázejících boha Apollona na sluneční voze taženém čtyřmi koňmi. Po stranách nástavby stojí dvě dvojice postav anticky oděných postav, dnes již bohužel silně poškozených. Reliéfy a sochy jsou dílem tyrolského sochaře Josefa Kliebera.

Nový dvůr

O smyslu pro estetiku staveb svědčí v Lednicko - valtickém areálu nejen objekty zámků a saletů, ale také hospodářské stavby, které zde reprezentuje Nový dvůr. Empírová stavba z let 1809 - 1810 byla rovněž projektována J. Hardmuthem. Celý objekt je disponován do širokého dvora obklopeného třemi křídly hospodářského stavení - stájí, sýpek a bytů zaměstnanců. Stavba původně sloužila pro chov dvaceti krav bernské rasy, poté vzácných merinových ovcí, později zde byli chováni koně. Dnes slouží Nový Dvůr opět chovu jezdeckých koní a je využíván k rekreačním pobytům.